„Kristus ustanovil svátost pokání pro všechny hříšné členy své Církve, především pro ty, kteří upadli do těžkého hříchu po křtu a ztratili tak křestní milost a zasadili ránu církevnímu společenství. Těmto nabízí svátost pokání novou možnost obrátit se a znovu získat milost ospravedlnění. Církevní otcové mluví o této svátosti jako o druhém břevnu spásy po ztroskotání, zaviněném ztrátou milosti“. (KKC 1446)
Svátost pokání, jako všechny svátosti, je liturgickým slavením. Řádnými složkami slavení jsou: pozdrav kněze, čtení Božího slova na osvícení svědomí a na vzbuzení lítosti, zpověď, v níž se vyznávají hříchy knězi, povzbuzení k lítosti, uložení a přijetí pokání, knězovo rozhřešení, modlitba díků a propuštění s kněžským požehnáním.
Duchovní účinky svátosti pokání jsou:
- smíření s Bohem, jímž kajícník znovu získává milost
- smíření s Církví
- odpuštění věčného trestu, který si člověk zasloužil za smrtelné hříchy
- odpuštění (aspoň částečné) časných trestů, které jsou následkem hříchů
- pokoj svědomí a duchovní útěcha
- růst duchovních sil pro křesťanský zápas
Individuální a úplné vyznání těžkých hříchů, po kterém následuje rozhřešení, je jediným řádným prostředkem smíření s Bohem a s Církví.
Vysluhování svátosti smíření (zpovídání) v naší farnosti:
Vždy půl hodiny před sv. Liturgií nebo kdykoliv po dohodě s knězem.