„Žila krátce, ale jednala rychle, hoříc nepřetržitě jako věčná lampa,“ napsal o sv. Zdislavě z Lemberka (1220–1252) spisovatel Jaroslav Durych. U příležitosti 800 let od jejího předpokládaného narození stojí za to připomenout, že její životní příklad září a inspiruje do dnešních dnů.
České země byly v raných dobách svých dějin obdarovány několika vynikajícími křesťanskými postavami, které natolik zaujaly své okolí, že se jejich stopy trvale vtiskly do charakteru českého křesťanství. Nevidíme zde násilné pokusy vnutit druhým víru, nýbrž naopak ryzí touhu lidem pomoci, sebeobětavou snahu zprostředkovat jim rozmanitým způsobem evangelium. Ať už jde o misijní snahy slovanských věrozvěstů sv. Cyrila a Metoděje, o pokojné a ušlechtilé vládnutí sv. Václava, o zasvěcenou službu lásky sv. Anežky, nebo o rozhodnutí spojit manželství a povinnosti k rodině se službou trpícím, jak příkladně ukazuje sv. Zdislava. Právě v tom tato pozoruhodná žena může promlouvat i k naší době. Svatost žila uprostřed světa.
Spolupatronka českého národa
Svatořečena byla teprve na sklonku 20. století, přitom na zemi pobývala tak dávno a zprávy o ní jsou tak kusé a nemnohé, že je s podivem a snad i dalším jejím zázrakem, že její památka znovu zazářila. Přispěla k tomu jak její kanonizace, o níž píše historik Jaroslav Šebek, tak různé iniciativy, které se v tomto kontextu snažily její osobnost přiblížit dnešní generaci – např. zdařilé filmové zpracování jejího života na Lemberku a v Jablonném pod názvem V erbu lvice, o němž pojednává divadelní historik Jaroslav Someš.
Svatá Zdislava se svým manželem Havlem podporovali dominikánský řád, bratry kazatele si přizvala i do Jablonného, a ti se tam modlí a vyvíjejí činnost dodnes, nyní podpořeni řeholními sestrami.
Svatá Zdislava je uctívána jako patronka rodin, manželského života, chudých a nemocných, dominikánů, města Jablonného, litoměřické diecéze, Libereckého kraje a je spolupatronkou českého národa. „Ke svaté Zdislavě se oprávněně můžeme obracet jako k ochránkyni rodinného a manželského života, toho, co je živé a stále ohrožené,“ připomněl v novoročním pastýřském listě litoměřický biskup Jan Baxant.
zdroj www.cirkev.cz